RSS:



Soustředění Doksy žáci

Jindřich Kořínek ,


Pokud chcete vědět, co dělala skupina 5 žáků o Velikonocích, přečtěte si "hodnocení", jejich vlastní. Myslím že článek stojí zato:-)


Naši čtyřčlenou výpravu (Filip W. , Niki Č. , Míša H. , Déňa P. ) naložil Jindra v pátek kolem poledne - asi o hodinu později než bylo plánované :-D! Po zábavné cestě neklimatizovaným Ferrari vozem jsme za Mělníkem popojížděli rychlostí 10m/min. Dehydrovaní turnovští svěřenci byli poté vyklopeni na shromaždišti 1. etapy ,, lampionPřažských Velikonoc´´. Naše zážitky z lesního terénu byly děsivé, kvůli hustému podrostu. Méňe zkušeným závodníkům trvali některé dohledávky velice dlouho (např. Niki postup z 1 kontr. na 2 kontr. na 2 minuty a ona se zamotala do průchodů, ve kterých strávila 26 min.a to bylo určitě tím negativním vlivem některých ze SOKu ). Filip - H12 obsadil 3. místo, Míša - D14 5. místo, Déňa - D14 19. místo a Niki - D14 konečné 21. místo. Rozházeni do aut liberečáků jsme se přesouvali do Doks. Po ubytování jsme se zúčastnili tréninku ,,sudá-lichá´´. Při povolené orientační chůzi Míša s Niki objevily vedle svého lampiónu archyvní kontrolu pojmenovanou ,,Jindrova generace´´. Po návratu z lesa nás zarazil jakýsi astmatický záchvat Filipa, který pomalu začínával dýchat.
S porovnáním s Kytlicí a s Polesím nás čekalo zasloužené bodré jídlo. Po večeři nás Vojta zahrnul do zítřejšího plánu a shrnul dnešní trénink.

V sobotu ráno byl Filip jediný z naší čtveřice, který v 7:00 absolvoval ranní rozcvičku. M y jsme však spaly tvrdě až do 8:00 a když jsme zjistily kolik je hodin rychle jsme vyletěli na snídani, která byla před půl hodinou. Nasoukaly jsme do sebe rohlíky, sbalily si věci na 2. etapu a v 8:45 jsme všichni opustili ubytovnu Termit. (Za naše spoždění mohl kdo jiný než Vojta, který přišel s tím, že nevěděl do které chatky nás ubytoval a tím pádem nás nemohl vzbudit.)
Opět jsme na závodě startovali všichni poměrně brzo, abychom stihli odpolední trénink. S nadšením jsme se pustili do lesa. Podle pořadí se nám ten den vedlo dobře aspoň podle výsledků (Filip- 4. místo, Míša- 4. místo, Niki- 8. místo a Déňa- 17. místo). Tentokrát tam nebyl podrost, ale hustníky, které byli zakresleni na mapě i jako paseky, tak to byla taková hnusníková trať a byla spíš o běhu než o mapě, protože to bylo celkem dlouhé a málo kontrol (D14 - 3 420 m/ 6 kontrol). Tam jsme taky potkali Janu a Kubu Omovi a to si Míša myslela, že se jí Kuba v lese jen zdá a ještě kevšemu ne v modrém dresu.
Když jsme se vrátili šli jsme rovnou na skvělý oběd. Asi dvě hodiny po něm jsme odjížděli na trénink. Čekalo nás pět okruhů, ale většina běžela jen čtyři a méňe. Byl to taky jediný trénink, který se běžel na čipy, což aspoň trochu donutilo naše unavené nohy trochu běžet. Sice nás měl ještě večer čekat ještě noční orienťák, ale ten nakonec nebyl, kvůli času, který nám ani po večeři nepřebýval. Druhý večer jsme už stejnak neměli sílu a usínali o mnoho dřív než předešlou noc. Za to někteří z nás trénovali na 3. etapu i v noci, jako že tak pravidelně kopal nohama... viď Míšo:-D. V neděli ráno se nám vůbec nechtělo z teplých spacáků a jen tak být v promrzlé chatce. Čekali jsme na poslední chvíli než jsme vyrazili na snídani v 7:45. V 8:30 jsme v minoritě vyrazili na závody. Jelikož se na 3. etapě startovalo hendikepovaně, tak někteří z nás vybíhali až celkem pozdě. Kuba nás vystrašil, že je tam ještě víc hustníků než v sobotu. Filip se ze 4. místa dostal na zasloužené 2. místo, Míša bohužel propadla ze 4. místa na 6. místo, Niki se udržela na 15, Déňa skončila 17, Alenka Linková se umístila na krásném 5. místě a Iva Linková na 6. místě. Hned jak doběhl poslední z nás, odjeli jsme, abychom stihli slíbené štafety. Filip jako jediný s pár liberečákama zůstal na vyhlášení, což se Vojtovi zrovna nelíbilo, ale už s tím nemohl nic dělat. Ani ne po půl hodinovém odpočinku jsme se pustili do štafet. Celkem jich bylo 15 po 3 lidech. Skupinka Míši byla 2. a Niki 4. Dokonale vyčerpaní a hladoví, protože jsme nestihli oběd, jsme se vydali balit na cestu domů a uklízet. Náš maximální bordel krásně doplňoval smrad z bot, ponožek a zatuchlé chatky, která byla ze vnitř vysypaná pískem, jehličím a hlínou. Asi v 15:10 pro nás přijela paní Hanušová, která nám s radostí půl hodiny pomáhala dát vše do původního stavu. Přitáhli jsme k nám Filipa , abychom udělali několik fotek na závěr. A už jsme konečně naházeli naše věci opět do nádherného auta a nacpali se na sedačky. Po cestě jsme shrnovali naše zážitky. U Letadla jsme si všichni dali parádní oběd ... točenou zmrzlinu. Okolo 17:00 jsme konečně dorazili do Turnova. Tak a teď jsme plni nových zkušeností a zážitků.


N íst—Šnka